Dysplazie kyčelního kloubu a chov

DKK je u psa vývojové ( nikoliv vrozené ), geneticky podmíněné onemocnění, s polygenní ( tvořené souborem, nikoliv jedním genem ) dědičností. Stupeň dědivosti DKK, stanovený na základě RTG diagnostiky, je charakterizován indexem 0,22 ( maximální index je 1 ). Fenotypové projevy DKK ( co se z dědičných vloh projeví navenek ) jsou dány sice geneticky, avšak významnou měrou jsou ovlivněny působením vnějšího prostředí. Takže rozvoj DKK je ovlivněn nejen genovou výbavou, ale řadou dalších faktorů, např. tělesnou konstitucí, velikostí plemene, způsobem a rychlostí růstu, způsobem zátěže, způsobem výživy, hormonálními poruchami, poruchami nervosvalových funkcí, množstvím a uložením svalové hmoty v pánevní oblasti, kvalitou a vývojem pojivových tkání atd.

Je známo, že v okamžiku narození štěněte je kyčelní kloub normální u všech jedinců. Teprve v období vývoje a růstu dochází k formování kloubu náhradou chrupavčitého modelu kloubu kostní tkání k rozvoji abnormálního kloubu spolupůsobením vnějších faktorů ( biomechanické síly, zátěžové síly, rozvoj nadměrné laxity, narušení kongruity kloubních ploch, abnormální mechanická zátěž chrupavky, narušení jejího růstu, abnormální remodelace chrupavky na kost, vznik abnormálních kostních struktur kloubů).

Tedy kvalitní genetický základ je důležitý, ale zdaleka ne rozhodující pro vznik DKK u psa. Nesprávné vnější podmínky v období růstu a vývoje mohou i u jedince s výbornými genetickými předpoklady vyvolat vznik DKK. Obr