Obrany, jakožto kontroverzní sport pro borderky, jsou tak ,,zaškatulkovány,, hlavně díky malé informovanosti kritiků. Dnešní podoba sportovních obran je totiž úplně jiná, než praktické využití psů pro služební účely. Obrany ve sportovní kynologii jsou dnes opravdu jen sportem a málokterý byť „trojkový“ pes je schopný svého majitele v praxi ubránit. Zjednodušeně jde vlastně pouze o hru, zde si jde pes pro rukáv místo balonku a není odměňován od svého psovoda, nýbrž od jiného člověka – figuranta. Samozřejmě záleží také na způsobu výcviku. Dnes už se ale obrany necvičí přes agresi, jako tomu bylo dříve, pes dostává za odměnu kousnout a odnáší si rukáv. Respektive se agrese do obran přidává, ale pouze jako forma boje o kořist – rukáv. Pro představu se stačí podívat do historie zvířete. Ve smečkách pokud si vlk ,,neurval,, svou část kořisti, tak byl bez potravy. Dnes jsou tyto sportovní obrany opravdu o tom, že pes si chce vybojovat to, co chce – kořist(rukáv). Je však pravdou, že při nesprávném výcviku lze psa velmi jednoduše zkazit. To ovšem platí i u všech jiných psích sportů. Viděla jsem učit chůzi u nohy, stopy, agility, nebo dokonce i pouhé nastupování psa do auta způsobem, který ve psu nemohl zanechat jedinou pozitivní zkušenost s touto činností a mohl ho poznamenat i do normálního života. Například když figurant vytvoří agresivní postoj proti psu v takové míře, který pes neunese, už obrany dělat nebude, protože se figuranta bude bát. V tomto jsou borderky odlišné od plemen, které vídáme na vrcholových soutěžích ve sportovní kynologii. Nesnesou takové agresivní prověření ze strany figuranta. Proto se u tohoto plemene dají dělat obrany jenom formou hry.
Pokud jsou tedy obrany učeny pozitivním způsobem přes hru, mohou v ní borderky vynikat tak, jako v mnoha ostatních sportech. Ve zkouškách dle mezinárodních řádu je při obranách vyžadována naprostá kontrola a ovladatelnost psa, pes musí být schopný „přepínat“ mezi absolutním vzruchem a útlumem velmi rychle. To vyžaduje velmi vyrovnaná a sebevědomá zvířata, která mají pevné nervy a psychickou i fyzickou odolnost, neboť příprava na vyšší zkoušky je pro psa fyzicky náročná a vyšší úroveň obran také vyžaduje vysokou sebekontrolu psa. Tedy velmi podobné nároky, které jsou kladeny na borderky i při tréninku pasení.
Co se týče běžného života s borderkou, která je vedena k tréninku obran, tak z mých zkušeností je takové zvíře jedině plusem. Je vyrovnané, sebevědomé, neřeší různá prostředí či lidi a je schopno pracovat i pod psychickým tlakem, kterého se využívá například při tréninku pasení.
Všichni moji psi i další borderky, které znám z tréninků obran, velmi dobře vychází s ostatními psy, nenapadají jiná zvířata (můj IPO3 pes si sám do ovce ani nekousne) a jsou velmi kontaktní k lidem. Tedy samé pozitivní zkušenosti. Díky tréninku obran jsem se se svými psy nesetkala s ničím, co by se pak negativně promítlo do běžného života či trénování jiných sportů. Co se týče pasení, nezanechal trénink obran žádné negativní následky na práci mých psů s ovcemi, ani osobně neznám žádnou borderku, která trénuje obrany a je agresivní na lidi, či bez upozornění napadá ostatní psi. Naopak. A téměř všechny vcelku dobře pasou. Trénink obran také může pomoci méně sebevědomým psům, kteří pak mohou lépe zvládnout situace, kde se například ovce otočí proti psu. Při správném vedení výcviku obran může figurant i při absolutním vzruchu zahodit rukáv a jít se psem začít mazlit.
EndFragment
